Zvony ve Velké Bíteši

vezVelká Bíteš je městem s velmi starobylou tradicí. První písemná zpráva o existenci osady pochází již z roku 1240. K témuž roku je zde uváděn také farní kostel sv. Jana Křtitele. Farní kostel ve Velké Bíteši představuje ojedinělou historickou a stavitelskou památku - kostelní tvrz. Vlastní chrámová loď s kostelní věží, presbytářem a přístavky kaple, předsíně a sakristie jsou obehnány uzavřenou kamennou hradbou s baštami, ve kterých jsou dodnes zachovány střílny. Tuto kamennou hradbu přerušuje druhá, nižší věž zvaná Zvonice, jejíž vrata jsou jediným vstupem do nádvoří s kostelem. Kdysi byla celá hradba kolem kostela, původně asi 7 m vysoká, obehnaná palisádou ze zaostřených kůlů a příkopem. Kostelní věž je až po střechu vysoká 25 m. Se dvěma báněmi, původně krytými šindelem, má výšku 38 m. Zde visí tři zvony, jmenují se: Poledník, Maria a Kříž. V hradební věži kostela mimo umíráček z roku 1964 je zavěšen zvon nejstarší a nejmohutnější zvaný Velký.

 

Zvonice

Při rekonstrukci v roce 2003 byla zvonová stolice pro velký zvon zachována v původní podobě. Provedeny ovšem byly výměny základových trámů pod vzpěrami. Pod velkým zvonem byl vložen ondřejský kříž. Ponechána původní ložiska. Konstrukce pro umíráček byla nově zhotovena z dubového dřeva. U obou zvonů zachováno původní příslušenství.

 

Zvon VELKÝ:

Zvon největší pochází z roku 1503. Průměr 141,5 cm, hloubka 105 cm, tloušťka věnce 11,7 cm. Srdce na řemen délka 134 cm. Hmotnost odhadovaná na 1950 kg. Je nejstarším bítešským zvonem. Byl darován městu měšťany k vyzvánění "frejungu", neboli oznamování začátku a konce výročních trhů a jarmarků. Byl považován za zvon městský. Po rekonstrukci roku 2003 byl upevněn v hlavě. Srdce opatřeno novým trojnásobným řemenem, šarnýr původní. Váže se k němu pověst, která ještě zhodnotila zvon, na který jsou bítešští občané tak hrdi. Brněnským konšelům se nelíbilo, že Bíteš má lepší zvon než oni a hodlali jej odkoupit. Nabízeli tolik stříbrných grošů, kolik by se jich vyrovnalo na cestu z Bíteše až do Brna. Naši předkové ale neprodali. Zvon vyzváněl od kolébky do hrobu, šturmoval při požárech a burcoval občany při všelijakých nebezpečích. Velký zvon

Léta plynula a najednou se drali skoro až do našich krajů Turci - "nevěřící". A ti měli spadeno na křesťanské zvony, které sundávaly z věží, roztavovali kov a lili z něj zbraně. Otcové města na radnici se obávali o svůj drahocenný majetek a stejně tak měli starost o monstranci, kterou si pořídili ke slavným službám Božím. Uradili se, že oba předměty zakopou do země, tak budou ukryty nejjistěji. Až válečné nebezpe

čí pomine, opět si je vyzvednou. V tajném zasedání zvolili místo úkrytu - obecní pastvisko blízko kapličky u sv. Antoníčka jižně od Bíteše.

 

Za temné noci byl zvon sňat a z kostela vzata monstrance. Purkmistr a radní odvezli obě ohrožené drahocennosti - vůz sami tlačili a jeho kola byla omotána hadry, aby na hrbolatém dláždění ve městě nevzbudil povoz pozornost - na určené místo a s přineseným pracovním nářadím vykopali jámu. Potom s velkou pečlivostí uložili zvon a do jeho vnitřku nalili kaše až po okraj. Do ní pak ponořili monstranci. Místo úkrytu pak upravili tak, aby nikdo nic nepoznal. Též se zapřísahali, že nikomu nic neprozradí, ani kdyby byli mučeni, a teprve, až bude klid zbraní a nebezpečí pomine, pak teprve se usnesou na vykopání zvonu s monstrancí.

Naneštěstí léta plynula, tatam byla i desetiletí a turecké ohrožení nepomíjelo. Staří konšelé umírali a podle přísahy nic a nikomu - ani svým manželkám - neprozradili. Umřel i ten poslední. Čas dále utíkal a lidé zapomněli, že v Bíteši mívali "velký" zvon a krásnou monstranci. Turci byli dávno odraženi, ale zvon neměl kdo vykopat. Až jednou...

...na pastvisku u sv. Antoníčka pásla pasačka stádečko obecních sviní. A co se nestalo! Jedno z těch zvířat rylo v zemi a "poklad" byl objeven. Konšelé se seběhli a s velkou slávou vykopali to před léty zakopané, vše jako nové, vždyť kovy obou předmětů byly z ušlechtilých materiálů. Pasačka byla bohatě odměněna.

Velký zvon detail

Zvon byl zavěšen na původním místě v hradební věži a visí tam dodnes. Znovu vyzváněl a když se pozorně naslouchalo, bylo prý slyšet mezi údery: "svi - ně mě vy - ry - la, pan - na mě na - šla, bim- bam, bim - bam...

kostel_zima

Věž kostela

V roce 2003 byla provedena nutná rekonstrukce zvonových stolic. Zvonová stolice ve věži kostela byla zpevněna částečnými výměnami trámů a přidáním dalších vzpěr v každé vazbě. Do všech polí byly v dolní části vloženy ondřejské kříže; pod zvony byly instalovány nové kleštiny. Přidány byly horizontální trámy, na niž jsou upevněna ložiska nové s domky. Nový je také překladový trám. Všechny nové části jsou z dubového dřeva. Celkový ráz velmi archaické zvonové stolice se sice změnil, ale původní stav zůstal zachován jako součást celku. Zpevnění bylo ovšem nutné, protože původní konstrukce byla vzhledem k hmotnosti zvonu poddimenzovaná a přežila v původním stavu jedině díky nežádoucímu vzepření do zdiva.

 

Zvon POLEDNÍK

Zvon na západní straně pochází kolem roku 1500. Průměr 99 cm, hloubka 70,5 cm, tloušťka věnce 7,6 cm. Srdce jednoosé délka 96,5 cm. Hmotnost odhadovaná na 600 kg. Byl dříve nazýván "Ave", zvoní se jím poledne a klekání. V městských listinách je také uváděn jako"Burian", to proto, že se jím dle starodávného zvyku zvonilo proti mrakům, když byla bouře. Jméno "Burian" je složenina: buri - jan. Tedy bouřkový Jan - má vztah ke svátku svatých Jana a Pavla 26. června, kdy bývá nejvíce bouřek Jelikož při bouřce v Bíteši zvonili "Poledníkem," dali mu též jméno "Burian". Jako reliefy jsou zde: na východní straně korpus Krista bez kříže, po stranách anděl a okřídlený lev. Na západní straně korpus Krista bez kříže, po stranách býk a orel. Na jihu a severu sedící korunovaná Madona s dítětem na pravém koleni, po stranách adorující andělé. Při rekonstrukci roku 2003 byla původní železná hlava nahrazena novou dubovou hlavou. Srdce je na novém šarnýru. Jako jediný je poháněn lineárním motorem.

 

Zvon MARIA

Prostřední zvon je nejmladší. Byl ulit bítešským zvonařem Václavem roku 1568. Na věžích kostelů naší části Moravy visí několik dalších zvonů od tohoto bítešského zvonaře. Průměr zvonu je 134 cm, hloubka 95,5 cm a tloušťka věnce 12 cm. Srdce na řemenu má délku 97 cm. Hmotnost odhadovaná na 1800 kg. Dříve se mu říkalo "Vavřinec" protože toto jméno v nápisu na zvonu je nejlépe čitelné. V nápisu na zvonu je uvedeno jméno tehdejšího primátora a všech sedmi konšelů. Dále jsou zde zobrazeny: na jihu reliéf Madony, na severní straně reliéf Ukřižovaného. Nad dolní hladkou obrubou je linka a vztyčené obloučky s liliemi. Po rekonstrukci 2003 byla zachována původní dubová hlava s oboustrannou pákou a srdce.

Zvon Maria

 

Zvon KŘÍŽ

Zvon na východní straně pochází z roku 1505. Jeho průměr je 127 cm, hloubka 88,5 cm, tloušťka věnce 9,5 cm. Srdce na řemenu má délku 88,5 cm. Hmotnost odhadovaná na 1240 kg. Zvon dostal název podle jediného reliéfu na jižní straně - tím je kříž vztyčený na skalisku. Nad hlavou Krista visí tabulka, draperie s cípy do stran. Vlevo je vyobrazena Panna Maria se sepjatýma rukama; vpravo sv. Jan, pravá ruka na srdci otáčí se k divákovi. Po rekonstrukci roku 2003 byl opatřen nově zhotovenou dubovou hlavou respektující původní tvar, s novým kováním. Zvon byl otočen o 90°. Srdce původní, zavěšeno na novém šarnýru. Páka dřevěná a železná páka s protizávažím.

 

Zvon Kříž

Zvonění na bítešských zvonech

Nejčastěji v akci je zvon poledník, který je jako jediný vybaven magnetickým pohonem. Vyzvání k modlitbě každé ráno, poledne a večer. Kromě toho sezvání věřící na mši svatou ve všední dny - vždy půl a čtvrt hodiny předem.

V neděli jsou v permanenci všechny zvony. Sezvání obyvatele půl a čtvrt hodiny před ranní i velkou mší svatou - potřeba je k tomu šesti udatných a obětavých zvoníků. Kromě toho v neděli všechny zvony odbíjejí poledne.

Jednou do roka si naše zvony vyberou dvoudenní dovolenou a odletí se "podívat do Říma". Rozloučí se vyzváněním na Zelený čtvrtek a opět se přihlásí na Bílou sobotu při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu. Za svůj radostný hlas, který městu dopřávají, si tu dovolenou určitě zaslouží:-)

Ondřej Hlavínek