Rok 2016

Den 4. - 17. 7. 2016 - Dobratice - Kozy - 9:00 - 21:50 - 88 km

Čtvrtá etapa řádně dojeta. A jak probíhala? Nedělní den jsme začali slavnostní mší svatou v kostele sv. Filipa v Dobraticích a poté naše trasa začíná.

V Českém Těšíně nás čekal přejezd přes polské hranice. Od té doby se spustily i naše první problémy. Špatné zvolení trasy: místo na křižovatce do leva jsme si to pohodlným tempem šlapali do prava; prasklá duše, kterou servismeni hned vyměnili, po jednom kilometru zase uchazí; ale také zatoulani karavanu.

Ale pozastavíme se ještě nad tou křižovatkou. Ze začátku cesta vypadala sjízdná - navedla nás na ni mobilní mapa, a proto jsme pokračovali. Ani ostnatý drát, který uzavíral cestu nas nezastavil. Poté jsme narazili na stádo krav, které nam stálo v cestě. Naše usilí bylo marné. Po objetí stáda naše polní cesta stejně nenávratně a pomalu končila. Nebylo cesty tam, leda zpátky.

Vrátili jsme se zpět na naší začarovanou křižovatku, kde jsme se posilnili a vyrazili dále po spravné cestě. Poté komplikace ustupují stranou a cesta vedla klidným tempem dál.

Dnes naše cesta končí v polském městečku Kozy. Na místní faře nám poskytli nocleh, ale také i něco k snědku. Celkova délka trasy byla vyčíslena na neuvěřitelných 88 km.

O.

Den 1. - 14. 7. 2016 - Velká Bíteš - Vysočany - 9:45 - 16:50 - 72 km

Naše cyklopouť začala mši svatou ve Velké Bíteši. Vyrazili jsme za zpěvu hymny letošního setkání mládeže v Krakově. Pod zamračenou oblohou jsme jeli do Tišnova, na místo setkání s doprovodným vozidlem - karavanem, a také jsme se zde na par dní rozloučili s panem farářem.

Déšť na sebe nenechal dlouho čekat. Tento společník nás provázel po rušné silnici do Blanska, kde jsme odbočili na klidnější cyklotrasu vedoucí skrz Moravský kras. Cesta se vinula překrásnou roklí. Ve Sloupu jsme měli pozdní oběd. Do Vysočan na faru jsme dorazili mokří, unavení, ale v dobré náladě.

Na faře se nám hafo líbilo a večer jsme věnovali načerpání sil na další etapu.

K+M+B+O

alt

Den 2. - 15. 7. 2016 - Vysočany - Lipník nad Bečvou - 8:30 - 18:45 - 91 km

Probudili jsme se do krásného, i když trochu zamračeného, rána. Uklidili jsme faru a vyjeli jsme. Brzo jsme měli hlad, a tak byl v 9:45 prvni oběd - polévka. Zastavili jsme se na zámko-hradu v Plumlově.

Cesta byla z kopečka a rychle nam utíkala. Vesele jsme šlapali za novým dobrodružstvím. Kolem jedné hodiny jsme se zastavili v Dubu a koukli se na kostel. Pan farář - myslivec - byl velmi milý a ochotný a provedl nás nejen krasným barokním kostelem, ale i celou obrovskou farou. Dokonce nám nabídl místo k obědu, čaj, džus a oříšky.

Vyrazili jsme a do cíle nám zbývalo už jen 25 km. Nakonec jsme dojeli do Lipníka k Lídlu, kde jsme si nakoupili večeři.

Před farou jsme chvíli čekali a pak nás přivítala milá paní a ukázala nam, kde co je. Zabydleli jsme se a šli spát.

E

Den 3. - 16. 7. 2016 - 'Kritický' - Lipník nad Bečvou - Dobratice - 111 km

Třetí den "kritický". Nezačal vůbec špatně.

Ráno nás přivítalo sluníčko a po již tradičním úklidu fary a shlédnutí fotek z Denveru, od paní která nám odemykala faru, jsme se vydali na cestu.

Cesta se krásně linula podél řeky Bečvy. Doputovali jsme do Lešné na zámek, který byl si ve třetině naší trasy. Zde nás přivítali s otevřenou náručí a po snězení obědu, který nám připravilo doprovodné vozidlo, nás provedli po zámku. Potom jsme však museli pokračovat, takže jsme se rozloučili a vydali se na cestu.

To jsme však nevěděli, ze pravé nepohodlí nás teprve čeká...

Začalo to zlehka. Nejprve začalo mrholit. Přidaly se kopce, které jsme museli překonávat a nakonec jsme i sjeli z cesty. Do toho už začalo pršet a suchý nikdo nezůstal... Neztráceli jsme však dobrou náladu a pokračovali jsme. Dostali jsme se do Kopřivnice, kde jsme měli další občerstvení. Značně promoklí jsme se odhodlaně vydali na poslední třetinu cesty. Znovu jsme zabloudili a i navigátor se ztratil. Společnými silami jsme Bohu díky nalezli cestu a pokračovali. Začalo se pomalu stmívat, ale konce nikde. Najednou se před námi objevila cedule Dobratice. U fary už na nás čekal místní pan farář s Otcem Bohumilem a několika farníky, kteří nás vzali pod svá ochranná křídla. Bohu díky jsme kritický den ve zdraví přečkali. Značně zničení a promočení jsme ujeli 111km. Bohu diky!

L.

Aktuální fotografie z cyklopouti do Krakova naleznete zde v naší fotogalerii.

 

Poutní zájezd farnosti Svatého Jana Křtitele   

 

Duchovní doprovod P. Bohumil Poláček

 

1.den – Velká Bíteš – odjezd v odpoledních hodinách, noční jízda

 

2.den – Padova – bazilika sv. Antonína, mše svatá, bazilika sv. Justýny,

             odjezd do Říma, večeře, nocleh

 

3.den - Řím – San Pietro in Vincoli – socha Mojžíše, chrám S. Maria ara Coeli,

            Forum Romanum, Vatikán Anděl Páně se Svatým Otcem Františkem,

            Piazza Navona, Pantheon, Santa Maria Sopra Minerva, Fontana di Trevi, 

            Španělské schody

 

4.den – Řím – bohoslužba ve Vatikánu, prohlídka Baziliky Sv. Petra a krypty     

            s hroby papežů, Bazilika San Giovanni in Laterano, Svaté schody,

            Bazilika Santa Maria Maggiore

 

5.den – Řím - Katakomby sv. Kalixta, Tre Fontane – trapistické opatství,

            místo stětí sv. Pavla, Bazilika Sv. Pavla za hradbami, Koloseum,

            Bazilika sv. Klimenta – hrob sv. Cyrila

 

6.den – VatikánGenerální Audience se Svatým Otcem Františkem

            odpoledne odjezd do Assisi, ubytování, nocleh

 

7.den - Assisi - bazilika sv. Františka, katedrála sv. Rufína, bazilika sv. Kláry,

            Kostel sv. Damiána, Santa Maria degli Angeli – Porciuncule,

            prohlídka historické části města, odjezd do ČR – noční jízda

  

8.den - příjezd do ČR v odpoledních hodinách

 

            Termín: 30.09. – 07.10.2016                                   Cena: 10.500,- Kč

 

            Cena zahrnuje: dopravu luxusním autobusem, 5x ubytování v hotelu ***

            ve 2 lůžkových pokojích, 5x polopenze, kompletní cestovní pojištění, 

            služby odborného průvodce, pojištění CK č. 159/1999 Sb.  

            Cena nezahrnuje: 50 EUR /vstupy, jízdné MHD, turistické poplatky/

 

CK Palomino

30. května uplynulo přesně dvacet let od založení Kolpingovy rodiny Velká Bíteš. Jedenáct zakládajících členů se inspirovalo myšlenkami Adolpha Kolpinga – německého kněze a sociálního reformátora, který se řídil heslem „Potřeby doby vám ukáží, co máte dělat.“ Ve Velké Bíteši se jako potřeba doby ukázal nový pohled na práci s dětmi a mládeží.

Za dvacet let své činnosti Kolpingova rodina uspořádala bezpočet různých akcí a soutěží pro děti a mládež. Pod záštitou Kolpingovy rodiny se každý rok uskuteční tři letní tábory, letní dovolená rodin, pravidelná setkávání dětí, ale i některé populární akce, které si každoročně najdou velké množství příznivců. Patří sem například hodové soutěžní klání Bíteš hledá borce, Martinský průvod světýlek nebo Pohádkový les. Pod záštitou Kolpingovy rodiny působí také Mateřské centrum Bítešáček, ze kterého mám já osobně velkou radost.

Od roku 2002 se pravidelně navštěvujeme s partnerskou Kolpingovou rodinou ve Schrobenhausenu. Tam také na počátku června oslavíme naše výročí - ve Schrobenhausenu jako tradičně strávíme celý víkend. Za dobu, co se s přáteli ve Schrobenhausenu potkáváme, někteří z nás již solidně poznali krásy Bavorska.

Počet členů se během času rozrostl na čtyři desítky, a mnoho dalších s námi spolupracuje. Jim všem patří obrovské poděkování za to, jak nezištně a s radostí pomáhají vytvářet podmínky pro lepší život našich rodin, dětí a mládeže. Jmenovitě bych moc rád poděkoval prvnímu předsedovi Kolpingovy rodiny, kterým byl MUDr. Tomáš Lajkep. Tomáši, všichni na Tebe myslíme a přejeme Ti pevné zdraví, které tolik potřebuješ.

I když 20. výročí jsme si připomněli v květnu, narozeninovou oslavu uspořádáme až na podzim, konkrétně 19. listopadu, krátce před svátkem blahoslaveného Adolpha Kolpinga. „Narozeniny“ oslavíme slavnostní bohoslužbou v bítešském kostele, následovat bude setkání členů a příznivců, kde si připomeneme důležité okamžiky života naší Kolpingovy rodiny. Vyvrcholením pak bude společenský večer v Kulturním domě. Již v předstihu Vás zvu, abyste oslavili toto výročí spolu s námi.

/ Ladislav Koubek, předseda Kolpingovy rodiny

 Žďárský deník již několikrát seznámil čtenáře s činy faráře Josefa Valeriána. Naposledy šlo o příspěvky v roce 2014 o pouti v Pikárci  s oslavou 65.výročí kněžského svěcení a loni potom životní jubileum 90.let v Moravci. V Pikárci byl otec Josef ještě v plné síle, ale v Moravci již bylo zřejmé, že po devadesáti letech plodného života začíná poslední období jeho pozemského putování. On sám to nebral na zřetel a chtěl opět pokračovat ve službě věřícím. Ale jaro již sílu nepřineslo a tak poslední rok dožíval v blízkosti svých farníků v místním Charitním domově a nakonec byl z novoměstské nemocnice povolán na věčnost v nejvýznačnější křesťanský den církevního roku, tedy na Boží hod velikonoční v neděli 27. března 2016.

V sobotu 2.dubna v moraveckém kostele proběhlo poslední rozloučení a již tři čtvrtě hodiny před začátkem byl kostel zaplněn a tak pro další veliké množství smutečních hostů posloužily za slunečného počasí ozvučené přilehlé prostory. Zúčastnilo se s ministranty i téměř půl sta spolubratrů kněží v čele s biskupem Pavlem Posádem, dále generálním vikářem Jiřím Mikuláškem a opatem kláštera  Nová Říše Marianem Kosíkem. V proslovech přiblížil Karel Linhart z Konfederace politických vězňů život člověka trýzněného režimem a místní starosta Oldřich Uhlíř vyzdvihnul i štěstí pro naši farnost Moravec, kde od přesunu z Lanžhotu následovalo úžasných 40 let práce faráře, který přišel mezi své farníky v montérkách. Dokázal je strhnout k pracím na zanedbaných sakrálních stavbách a postupně ve všech obcích farností Moravec a Strážek došlo k opravám kostelů, kaplí, hřbitovů, far a dalších míst včetně nové výstavby, jmenovitě kaple v Radkově. Tím po něm zůstala viditelná  a nesmazatelná stopa i pro ostatní obyvatele všech obcí farností a naplnilo hrdostí i jeho zde přítomné příbuzné. Na rekonstrukce věnoval všechny své prostředky získané po roce 1989 jako odškodnění za vazby, vězení či internace a na stejnou hromádku je přiložila i jeho obdobně perzekuovaná sestra. I proto bylo jeho jméno vyslovováno v souvislosti s možným státním vyznamenáním udělovaným prezidenty ČR.  On byl jistě šťastnější za jmenování „kaplanem Jeho Svatosti-titul Monsignore“ papežem Janem Pavlem II. a za medaili sv. Petra a Pavla od biskupa Vojtěcha Cikrleho. Poděkoval i strážkovský starosta Tvarůžek a proslovy biskupa Posáda i vikáře Mikuláška mimo obdivu k zemřelému připomenuly i symboliku velikonočního úmrtí tohoto kněze a přinesly uvolnění, které gradoval úsměvnou příhodou novoměstský děkan Daněk o maximálně pomazaném Mons. Valeriánovi. Dozvěděl se, že stejně jako on i další kněží postupně při návštěvě v novoměstské nemocnici udělili již nemluvícímu knězi posledním pomazání.

Po obřadu podobně vesele upřesnil pan vikář přeložení P.Valeriána z Lanžhota do Moravce, které začalo jeho záměnou za rakouského jmenovce, který vystupoval proti našemu režimu. Československá televize natočila štvavý proticírkevní pořad, v němž zmínili, že tento kněz Josef Valerián je farářem v Lanžhotě. Marně se český Valerián dožadoval u československé televize opravu, že nejde o něj. Výsledkem bylo, že si začali více všímat jeho práce s mládeží a státní tajemník mu odňal souhlas k duchovní službě v Lanžhotě, kde miloval kroje a zpěvy o čemž i zde krásně mluvila lanžhotská paní Hana Tučková. Kapitulní vikář Ludvík Horký ho pak v květnu 1976 moudře "uklidil" na studenou Vysočinu s neutěšeným stavem církevních staveb, do kterých pak v následujících 40 letech vnesl světlo a změnil je k nepoznání.

Poslední rozloučení na hřbitově bylo pro obrovský počet účastníků pohřbu dlouhé a celou dobu držely čestnou stráž hasické sbory z obcí obou farností. Líbeznými moravskými hlasy zazpívaly bývalé Valeriánovy žačky z Lanžhota. Dnes již zralé ženy zazpívaly i při předchozích slavnostech a pokud znovu nepřijedou, budou nám chybět podobně jako jejich učitel otec Valerián.

 alt

Text Petr Broža, foto autor a Mirka Špačková