Sešel se rok s rokem a o posledním květnovém víkendu opět přišel čas, kdy se vzájemně navštěvujeme s partnerskou Kolpingovou rodinou z německého Schrobenhausenu. Letos byla řada na nás, abychom naše dlouholeté přátele pohostili a užili si společně super víkend.

Příjezd byl očekáván na farní zahradu v pátek někdy po sedmé hodině a přes všechny překážky na našich dálnicích byl tento termín opravdu dodržen. Přivítali jsme se, připomněli si jména, předali dary (od Němců jsme dostali nádhernou ručně vyráběnou svíčku) a pustili se do konverzace o tom, jak se každý má. My mladší jsme se nakonec přesunuli na faru, kde jsme se zabavili hrami jako tichou poštou v němčině, angličtině nebo češtině. Později večer jsme ještě vystoupali na obě naše kostelní věže a poté si už jen popřáli dobrou noc a vydali se do svých domovů.

Na následující den byl přichystán pestrý program. Vše začalo dopolední prohlídkou firmy POEX ve Velkém Meziříčí, kde nás čekala poutavá prohlídka a na závěr odměna v podobě tašky plné sladkostí. Následně jsme jen přejeli na druhý kopec a vydali se na prohlídku zámku s hrabětem Podstatzkým. Po obědě, jsme navštívili další věž, opět kostelní, kvůli vyhlídce na Meziříčí a okolí. Po zdolání mnoha schodů jsme rychle naskákali do aut a už jsme byli na cestě na další akci, na jabloňovský Traktorfest. Z tolika obrovských strojů nám všem přecházely oči, proto jsme v úžasu prošli všechny exponáty a někteří měli i to štěstí se na některém z traktorů svézt.

Večer probíhal na bítešské hasičské stanici. Promítli jsme si zde fotky z akcí Kolpingovy rodiny, dosyta se najedli a napili a o zábavu nebylo nouze. Nechyběla ani hudba, o kterou se postarali sourozenci Macholánovi . Nejvíce zábavy vzbudil vláček na odrhovačku „ Jede jede mašinka“ s tím, že se zapojili všichni účastníci. Tak jsme pobíhali po celé hasičce a zpívali si do rytmu.

Nedělní den začínal mší svatou spojenou s prvním svatým přijímáním bítešských dětí. Po bohoslužbě přišlo tradiční focení a po něm vycházka ke kapličce U Jakoubka. Unaveni jsme si posedali kolem pramene a začali si navzájem zpívat písně česky i německy, načež bylo rozhodnuto, že Němcům ukážeme náš tradiční tanec neboli Českou besedu. Kolonu jsme seskládali z lidí, kteří buď tancovali na hodech kdysi dávno, nebo se na ně zrovna připravují. Když tedy byly 4 páry, pořád ještě chybělo místo, kde bychom mohli tancovat – nakonec padl výběr na zarostlou louku s tím, že si povrch upravíme během tance. Besedu jsme zdárně odtančili a pak jen se smíchem sledovali, jaký pěkný kruh v trávě po nás zbyl – a hned nám bylo jasné, jak vznikají kruhy v obilí.

Posledním bodem našeho programu byl společný oběd U Raušů. Zde jsme se následně rozloučili s našimi kamarády, kteří nám vřele děkovali za pohostinnost a skvělý program, jež jsme pro ně vymysleli a také nás pozvali příští rok k nim, do Schrobenhausenu.

Byl to krásný víkend, který jsme si všichni náramně užili. Jednak jsme oprášili naše znalosti němčiny a angličtiny, ale také prohloubili mezinárodní vztahy a zbyly nám krásné vzpomínky.

/ Eliška Brázdilová

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

alt