Od letošního roku zní opět častěji vzácné zvony na věžích velkobítešského kostela. A světe div se, stojí za tím žena. Hanka Koubková velí partě chlapů - zvoníků, kteří svýma rukama každou neděli rozpohybují několik tun hmoty nad svými hlavami. Zeptali jsme se jí:

 

Od kdy bylo obnoveno pravidelné zvonění?

Zvonění bylo obnoveno koncem ledna tohoto roku. Byl to nápad mého bratra Ládi. Hraje v kostele na varhany a záleží mu na tom, aby naše farnost žila.

 

alt

 

Jak těžké bylo sehnat na to lidi a kolik zvoníků je potřeba?

Nebylo to ani moc obtížné.  Na zvonění je třeba šesti zvoníků. Jeden zvon (Poledník) je poháněn motorem, zvony Maria a Kříž jsou rozeznívány každý jedním člověkem a na Velký zvon jsou třeba čtyři zvoníci, kdy stojí dva na každé straně.

Víte, že...

  • Na bítešských věžích je celkem pět zvonů.

  • Slavný velký zvon pochází z roku 1503. Jeho průměr je 141,5 cm a hmotnost 1950 kg.

  • Váže se k němu pověst, která ještě zhodnotila zvon, na který jsou bítešští občané tak hrdi. Brněnským konšelům se nelíbilo, že Bíteš má lepší zvon než oni a hodlali jej odkoupit. Nabízeli tolik stříbrných grošů, kolik by se jich vyrovnalo na cestu z Bíteše až do Brna. Naši předkové ale neprodali.

  • Více informací najdete na velkabites.farnost.cz/index.php/nas-kostel/velkobitesske-zvony

  • V letošním roce se obě věže dočkají opravy svého zevnějšku.

Jak často se zvoní? Zvoní se se všemi pěti zvony současně?

 

Nejčastěji zvoní Poledník, který vyzvání k modlitbě každé ráno, poledne a večer. Kromě toho zve věřící na mši svatou ve všední dny - vždy půl a čtvrt hodiny předem. V neděli a ve svátky jsou v permanenci všechny zvony. Zvou obyvatele na bohoslužby. Dále se zvoní na pohřby a při zvláštních příležitostech - naposledy to bylo při smutné události - při pohřbu Václava Havla.

 

alt

 

Je zvonění náročná činnost? Zvládne to opravdu každý?

Už jsi měl tu možnost poznat na vlastní kůži, že úplně jednoduché zvonění není. Je důležité dát pozor, aby člověk neměl lano příliš „navolno", ale ani nakrátko. Já, když jsem asi před deseti lety zvonila poprvé, jsem si  naopak lano obtočila kolem ruky nakrátko a trošku jsem se pohoupala. Od té doby jsem při zvonění neměla žádný problém. Navíc člověk časem získá grif. Myslím, že zvonit úplně každý nemůže, protože to chce trochu sílu na rozhoupání zvonu a také určitou váhu na jeho zabrzdění.

/Petr Mašek